Aktuality

5.prosinec 2012

Hodnocení mezikrajového utkání staršího žactva

 
Pohled vedoucích trenérů pražské výpravy Petra Šarapatky a Radka Bártla na obnovené utkání, které se uskutečnilo v neděli 2. prosince.

Výběr hlavního města se popral se zbytkem republiky a musíme říci, že i přes nevyhovující brzký termín byla většina dosažených výkonů na velmi dobré úrovni. Kvalitou tedy byl tento halový mítink prakticky roven olympiádě dětí a mládeže, mistrovství České republiky žactva a podobným akcím.

Rádi bychom velmi pochválili všechny nominované závodníky a jejich trenéry, z akce se prakticky nikdo neomluvil a všichni závodili velmi blízko svým osobním rekordům a byli tedy dobře připraveni. Jako družstvo jsme obsadili mezi čtrnácti kraji čtvrté místo, s tím že jsme měli daleko na medaile, ale byli jsme i daleko před pátým. Nominace předvedla stabilní výkon a ve většině disciplín se mezi bodující dostali oba naši nominovaní.

Z konkrétních výkonů bychom rádi vyzdvihli překážkáře, kteří byli jedinými, kdo se umístil ve své disciplíně na stupních vítězů a v závěru byli také po právu vyhlášeni nejlepšími závodníky pražského výběru. Tomáš Capouch vybojoval kvalitním časem 8.70 druhé místo za letos „neporazitelným“ jabloneckým Tomášem Pulíčkem a Terka Semecká dokonce za 9.06 60 m př. vyhrála. Ocenit zaslouží i výkon štafety na 6x200 m, kde jsme v sestavě Slavíček-Jirmanová-Rada-Myslíková-Musil-Krupařová vybojovali i po pádu skvělé 5. místo. Mírnou ztrátou, která nám zabránila v útoku na jednu z medailových pozic byly vrhy, kde se ani jednomu z našich zástupců bohužel nepodařil urvat ani bodík. Konkrétní výkony, bodové zisky, případné dosažené osobní rekordy, efektivitu jednotlivých sekcí v bodování pro tým a další statistiku závodu najdete v této příloze.

A nyní pár vět k samotnému průběhu. Organizace závodů proběhla s decentním časovým skluzem a závod zpestřilo i tradiční ,,olympácké“ přesouvání doskočišť, ale to k závodům zkrátka patří a určitě to v žádném případě utkání zásadně nenarušilo.

Slabším článkem bylo nasazování, kde i běhy rovnou na finále byly formou rozběhů. Výsledkem toho je pak situace, kdy na 60 m př. je celkově první vítěz prvního běhu, který vyhrál o 10 m, celkově druhý a třetí jsou z běhu druhého a celkově čtvrtý je vítěz běhu třetího, který také absolvuje celý závod prakticky bez soupeřů. Podobný stav, značně kritizovaný z řad mnoha zúčastněných trenérů, jsme mohli sledovat i v bězích na 1000, 800 a 300 metrů. To si myslím by bylo dobré do budoucna pohlídat.

Další poměrně chmurnou stránkou byla velmi nízká podpora realizačních týmů nejen od krajských svazů, ale i od svazu českého. Troufám si tvrdit, že našel-li by se zástupce KASů či ČAS, který by věnoval čas a pár slov rodičům zúčastněných dětí, jistě bychom tím nic neztratili. Jsou-li na podobném typu závodů pouze vedoucí trenéři obou kategorií, kteří mají 200 % času zabitého koučováním svěřenců na ploše, tak hovořit s rodiči a pokusit je ještě více přitáhnout k atletice, je výrazně nad rámec jejich možností.

Určitě by nebyla na škodu větší propagace podobně monstrózní akce u sponzorů, popř. zajištění základního občerstvení přímo v hale – to umíme i u meziměstkého utkání mladšího žactva Praha - Brno.

Starší žáci mají čtyřměsíční halovou sezonu s rozvržením závodů třikrát v prosinci, třikrát začátkem ledna, dva týdny volno, pak přebory Prahy, měsíc volno a březnové MČR. Přesto nás osobně celý závod velmi mile překvapil a určitě má jeho další pokračování smysl. Ideálně však zhruba o měsíc později a s lepší přípravou ve výše zmíněných bodech.

Ještě jednou děkujeme všem závodníkům i jejich trenérům (Beran, Gála, Gondová, Jirmanovi, Novák, Ruda a řada dalších), kteří nám s průběhem výrazně pomáhali.